Kultura

Hrabě Monte Cristo – recenze

By on 21. 11. 2019 0 Comments

Jde o jedno z nejznámějších děl světové literatury, a pravděpodobně také jedno z nejčastěji zpracovávaných. Není divu, poutavý příběh o pomstě a lásce se líbí téměř každému. Musíme ho však nejprve zasadit do kontextu doby, ve které byl napsán.
 
Monte Cristo spatřil světlo světa na konci 19. století. Původně vycházel po kapitolách jako příběh na pokračování v novinách. Co možná překvapí je to, že byl považován za „brakovou“ literaturu. Autor, Alexandr Dumas, zasadil děj do prostředí končících napoleonských válek. On sám byl Napoleonovým přívržencem, a v knize je to opravdu znát.
hraběcí palác
 
To, že příběh vycházel na pokračování, je evidentní i z toho, že každá kapitola končí tzv. „cliffhangerem,“ který v nás má vzbudit očekávání na další díl.
 
Základní kostru příběhu zná pravděpodobně každý. Mladý, čerstvě jmenovaný kapitán Edmund Dantés je neprávem zatčen na své zásnubní hostině díky falešnému udání těch, které považoval, když už ne za přátele, tak jim důvěřoval. Je odsouzen na doživotí, avšak po 14 letech se mu podaří uprchnout a získat poklad, o kterém se dozvěděl od spoluvězně. Vybaven tímto jměním si vytvoří novou identitu, hrabě Monte Cristo, a jde se pomstít těm, kteří ho neprávem odsoudili.
 
Kniha sama je rozdělena do šesti dílů. Je nutné připravit se na ze začátku pomalejší tempo, neboť Dantés se ke svému bohatství dostane až v díle třetím. První díl je věnován představení hlavních postav a Dantésovu zatčení. Ve druhém se soustředíme na jeho pobyt ve vězení a útěk, a teprve na začátku třetího dílu se vydá na ostrov, kde na něj čeká poklad.
 vějíř bankovek
Nyní se tempo děje zrychluje, avšak stejně závratným tempem přibývá postav, které mají mezi sebou různé vztahy. Například dcera muže, který Dantése odsoudil, je zároveň milou syna majitele lodi, na které byl náš hrdina předtím jmenován kapitánem. Ten je zároveň přítelem muže, kterému je Valentina, jak se jeho milá jmenuje, z vůle otce zaslíbena. Při prvním čtení může být množství postav i dějových linek poměrně matoucí. Ale i to je úmysl.
 
Mezi všemi těmi dějovými linkami jako pavouk v pavučině číhá Dantés. Ten, vlastnící evidentně nevyčerpatelnou zásobu peněz, spřádá své sítě, aby do nich chytil ty, kteří mu způsobili utrpení. A neohlíží se přitom na nevinné. Koneckonců je to on, kdo doporučí Valentinině nevlastní matce rychle působící jed, s plným vědomím, že ho použije na svou nevlastní dceru, aby její syn zdědil veškeré jmění. A to jen proto, že ona dcera je dcerou soudce, který ho tehdy odsoudil, a její smrt ho velmi zasáhne.
 
Ne, nikdo, na koho Edmond ukáže, nezůstane ušetřen. A to je právě to, co dělá z této knihy tak poutavé dílo. Čekáme, kdo bude další obětí, jaký důmyslný plán vymyslí.
 
Knihu rozhodně doporučuji, celkem dávám 9 z 10.